Obec Dobratice

Vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > O obci > Historie > Kronika > Vánoce podle kronikáře

Vánoce podle kronikáře



vybráno z kroniky Dobratic

Vánoce začínaly Štědrým dnem, ve který se přísně postilo, takže ke štědrovečerní večeři usedala rodina po společné modlitbě s náležitou chutí k jídlu. Výběr jídel na štědrovečerním stole převážně obsahu rostlinného býval různý podle ustálených zvyků rodiny. Maso se však nikde nejedlo a ryby mívali tu jen v některých rodinách. Pořad jídel končíval zpravidla vždy oplatkami s medem. Bez oplatků štědrovečerní večeře ani nebylo. Taktéž nikde nescházely na stole nejkrásnější jablka a ořechy.
Obřadnost Štědrého večera s uplatněním mnohých lidových zvyků byla tu v rodinách snad různá, avšak stejná svou náplní lásky, jež té chvíle Proteplovala celou dědinu a dovedla svou tajemnou sílou rozehřáti všechna lidská srdce k mocnému zážitku něžné radosti a krásy Vánoc, jaká nám vyzařuje z Erbenových veršů „Hoj ty štědrý večere“, či z Vrchlického „Hlas zvonů táhne nad závějí“.

Na druhý den časně ráno o 5. hodině konala se v kostele místo „půlnoční“ t.zv. „jitřní“ mše k oslavě svátku „Narození Páně“ kromě dalšího
bohoslužebního pořadu, jaký v katolických chrámech o vánočních svátcích obyčejně bývá. V další svátek sv. Štěpána chodívaly tu časně ráno děti z chudších rodin po koledě. Vejdouce do stavení zazpívaly neb odříkaly nějakou vánoční koledu a podaly jedlovou větvičku ozdobenou pentlemi z barevných papírů, jíž se tu všeobecně říkalo „vinš“ . Za koledování byl milý návštěvník odměněn peněžitým dárkem. Taktéž na Nový rok tito koledníci chodívali dědinou dům od domu, někteří jen na určitá místa, kde počítali se štědřejší odměnou.

Zvláštností, dnes již zaniklou, tu byli koledy kostelníků. Kostelníci totiž za své služby v kostele nedostávali dříve pravidelného platu, toliko, co jim vynesla o výročních svátcích v kostele t. zv. ofěra pro koledníky anebo co o křtinách neb svatbách jim spadlo do kapsy od štědrých kmotrů neb rozšafných svatebčanů. Aby si také přišli „na své“, chodívali ve všední dny mezi svátky s ministranty po koledě. Svou obchůzku si rozdělili na tři části: první den obešli část obce Podlesí, druhý den Dobratice a třetí Bukovice. Obcházeli dům od domu. Hned v síni před vstupem do světnice kurážně zazvonili a už ve dveřích sborově spustili známou oblíbenou:

„Čas radosti, veselosti světu nastal nyní,
neb Bůh věčný nekonečný narodil se z Panny,
v městečku v Betlémě, v jesličkách na slámě,
leží malé pacholátko na zimě“.

Při další sloce psal už jeden z kostelníků na horní části dveřního obložení ozdobně křídou začáteční písmena jmen sv. tří králů K, M, B. Takovým mistrem ozdobného písma byl kostelník Karel Tvrdý.

Kde byla v rodině děvčata, čekala již pěkně učesaná s opentleným copánkem a penízem v dlani na rytířskou pozornost ze strany ministrantů, kdy jim po ukončeném zpěvu zazvoní libým kostelním zvonkem k oušku. Za tuto poctu dostali pak připravený pěťák neb i desetihaléř. O něco bohatěji byli od pantáty neb panímámy odměněni kostelníci, kteří vesele pobesedovali s rodinou a popřavše všem šťastného nového roku, šli zas o stavení dále. Někde dostali i po hrníčku horkého čaje a v určitých místech také svačinu a oběd.

Tito koledovníci byli všude mile uvítáni a lidé se na ně těšili pro jejich srdečnost, uctivost a radostnou náladu, kterou do rodin přinášeli.

Poněkud méně vítanou návštěvou byli „Tři králové“, kteří obcházeli dědinou obyčejně po vánocích. Byli to mladíci oblečeni do nějakého bílého roucha s papírovou korunou na hlavě, z nichž jeden coby mouřenín měl tváře pomazány sazemi. Něco zazpívali, poskákali po světnici a dostávše odměnu, šli dál. Byli potěšením spíše pro děti, než pro dospělé.